Na Letné existuje místo, kam nejdete „na skleničku“. Jdete tam objevovat. Ochutnávat. Ptát se. A klidně se i trochu zamilovat – do vína, do lidí, do atmosféry. Degustéka – Neznámí vinaři je vinotéka a degustační prostor, který staví na jednoduchém, ale dnes už vlastně odvážném nápadu: dát prostor malým českým vinařům, o kterých se tolik neví, ale jejich vína mluví nahlas sama za sebe.

Každý den tu můžete ochutnat pečlivě vybrané vzorky vín – vždy po půl deci, s výkladem, kontextem a ještě vás to bude bavit. K tomu tapas, sýry, uzeniny a drobnosti k zakousnutí. A když zrovna nemáte náladu na alkohol, potěší nealkoholická Fermentáda nebo espresso, které není kyselé – což je na Letné skoro malý zázrak.

Za Neznámými vinaři stojí Irena a Petr Rubášovi. Manželé, rodiče, sommeliéři, obchodní partneři – a občas i „šéfželé“, jak sami s nadsázkou říkají. Kombinace všech těchto rolí prý není jednoduchá, ale rozhodně není nudná.

Když jsme se jich ptali, jaké víno by přirovnali k začátku svého vztahu a jaké k tomu, kde jsou dnes, odpovědi se sice lišily, ale dokonale se doplňovaly.

Irena má jasno hned: „Začátek byl jasný Qiller od 3/4 – úplný úlet, něco, co zkrátka nečekáš, když si naliješ skleničku rosé a dostaneš suché, nefiltrované, slané cuvée z bílých a modrých odrůd.“ Dnes by jejich vztah přirovnala k vínu, které už má něco za sebou – a pořád vás umí překvapit. Mluví o oranžovém víně z kvevri, které je vyzrálé, proměnlivé a nikdy nevíte, co od něj čekat. „Někdy ho musíš dekantovat, někdy je skvělé hned po otevření, někdy ho chceš vylít,“ dodává s upřímností, která je možná trochu drsná, ale velmi lidská.

Petr na stejnou otázku odpovídá po svém – a opět skrze víno. Začátek vztahu byl podle něj jako mladý Veltlín: lehký, jiskrný, pitelný od rána do noci. Dnes už je to ale jiná liga. „Dnes je to složité těžké naturální orange. Dlouhá dekantace předem, sežere to strašně času, odměna v podobě komplexního zážitku někdy přijde. Nedá se toho vypít hodně, ale je to velmi inspirativní. Je to moje nejoblíbenější víno. Už dlouho.“

Hádky? Ano. Ale většinou o víně

Pokud čekáte historky o dramatických hádkách u lahve, budete zklamaní. Rubášovi se podle svých slov hádají spíš o víně než při víně. Nejčastěji nad novými vzorky a při rozhodování, co do Degustéky patří a co ne. Irena přiznává, že je při výběru výrazně přísnější. Petr by naopak nejraději nabídl většinu vín od „svých“ vinařů. „Petr říká, že nechci brát nic, já zas jemu, že bere všechno,“ shrnuje to Irena. Výsledek? Zhruba stovka vín v nabídce – a kompromis, který funguje.

A když do toho vstoupí děti a únava, hádky jdou stranou úplně. Jak říká Petr: „To se nehádáš, máš radost z přežití.“

Šéfželé v praxi

Vést Degustéku a zároveň být rodiči prý není otázka, co je těžší. Je to spíš nepřetržitý multitasking. V jednom souvětí se tu běžně řeší objednávka vína, zubař pro děti, nové skleničky do vinotéky i dřevo na chalupu. Role se prolínají a někdy není úplně jasné, jestli jsou víc manželé, nebo kolegové. Přesto – nebo právě proto – mají po více než dvaceti letech pořád o čem mluvit. A je to znát i na atmosféře Degustéky: nic strojeného, nic hraného. Jen poctivý zájem o víno a lidi kolem něj. Prostě se tam budete cítit dobře, aniž byste třeba dokázai pojmenovat proč.

Proč přijít, i když „vínu nerozumíte“?

Neznámí vinaři nejsou místem pro snoby s nosem v katalogu. Jsou pro všechny, kdo se chtějí nechat překvapit. Petr to shrnuje jednoduše – jejich cílem je ukázat, že Česká republika umí vyrábět vína světové úrovně a že je úplně v pořádku být překvapený tím, co vám chutná. Ochutnávky po půl deci dávají prostor ptát se, zkoušet a klidně si přiznat, že tahle odrůda vás normálně nebaví – ale tady najednou ano. Ostatně jeden z nejhezčích komplimentů, které tu nedávno zazněly, byl podle Ireny jasný důkaz, že to dělají dobře: „U vás mi chutná úplně všechno, i Pálava, kterou nesnáším.“

A Petr má v paměti jiný moment, který s vínem vlastně souvisí jen nepřímo. Jedna zákaznice mu prý při odchodu řekla, že kdyby měla syna, přála by si, aby to byl on. I to je zpětná vazba, která se nezapomíná.

Místo, kam se chcete vracet

Degustéka má kapacitu kolem čtyřiceti lidí, je dog friendly, zvládne vegetariány i bezlepkáře a domluvíte se tu česky, anglicky i francouzsky. Můžete si dát jednu sklenku, celou lahev, nakoupit víno s sebou nebo si vyzvednout objednávku z e-shopu. A klidně tu uspořádat soukromou nebo firemní akci. Ale hlavně – je to místo, kde víno není produkt, ale spíš příběh. A Irena s Petrem jsou jeho velmi sympatičtí vypravěči.

Jeden tip na závěr: pokud vás Neznámí vinaři baví, nenechte si ujít jejich festival. Je to nejpohodovější způsob, jak ochutnat vína od malých vinařů, potkat je osobně a dát si skleničku v prostoru, kam se běžně nechodí degustovat. V sobotu 25. dubna na Pražském hradě. Stačí přijít s chutí ochutnávat. Vstupenky pořídíte už teď.