Dnes se se mnou podíváte na Libereckou Výšinu. Můj malý fiátek vždycky funí v serpentinách, ale ta cesta má svoje kouzlo – člověk ví, že míří někam, kde to bude stát za to. Spousta lidí si to sem vyšlápne pěšky a naprosto chápu proč. A pro nás, co jedeme autem, je tu dost parkovacích míst, takže žádný stres.

Po vystoupení z auta mě jako první zdraví místní zvířecí parta – oslík, který se hned hlasitě ozve a vy se prostě musíte usmát, lama, několik koz a samozřejmě strakaté miciny, které tady tomu dávají tu pravou domácí pohodu. Já mám zvířata prostě ráda, takže už od brány vím, že jsem na místě, kde mi bude dobře.

Do restaurace jsem dorazila chvilku po poledni a měla jsem ji skoro celou pro sebe. Personál je tu vždycky super – milý, přirozený, pohodový. Postupně se začali trousit další výletníci – přesně ti, co moc dobře ví, proč se sem po výstupu na rozhlednu chodí zahřát. A já už to chápu taky.

Při výběru jídla mi byla doporučena svíčková, ale nakonec to vyhrál hráškový krém s krutony a byl opravdu výborný. Jako hlavní chod jsem si dala hovězí líčka s bramborovou kaší a kořenovou zeleninou. A to vám povím – byla to pecka. Jídlo mi přinesl dokonce sám pan kuchař, aby se ujistil, že mi chutná. A chutnalo hodně.

Denní menu tady nevedou, ale není to vůbec potřeba. Z jejich jídelního lístku si vyberete – poctivá česká kuchyně, žádné zkratky, jen dobře uvařené jídlo. Navíc tu pravidelně pořádají různé akce a o víkendech mají speciální nabídky, takže to tu žije.

K restauraci patří i dvě velké zahrádky, které jsou v létě určitě super. Ale v listopadu už to na posezení venku fakt není. Naopak – teď přichází čas jejich privátního wellness. Sauna, pára, vířivka… hýčkání, které je otevřené i pro veřejnost. A protože venku už je zima, bývá wellness docela plné, takže pokud sem míříte, doporučuju rezervaci.

Samozřejmě tu mají i ubytování, pokud si chcete výlet na Výšinu prodloužit. A víte co? Já bych do toho šla hned. Mají tu dokonce i „královský pokoj“, který se většinou využívá na svatby, ale já bych se v něm nechala ubytovat klidně i jen tak – protože proč ne, že.

Za mě je Liberecká Výšina místo, kde se krásně najíte, odpočinete si, pokocháte se výhledem a ještě se necháte rozveselit místními zvířaty. Za mě? Výlet, který fakt stojí za to.

RejDILKA Lucka