Tento víkend se na Pražském hradě opět koná Festival minipivovarů. Proto vám přinášíme exkluzivní rozhovor se dvěmi osobnostmi, které jsou pilíři českého pivovarnictví. Jedná se o Michala Voldřicha z Pivovarského dvoru Zvíkov, jenž zastává aktuálně funkci prezidenta Českomoravského svazu minipivovarů, a Honzu Šuráněm, spolumajitele Pivovarského domu, Pivovarského klubu a Břevnovského klášterního pivovaru Sv. Vojtěcha v Praze, který v minulosti taktéž stál v čele tohoto svazu.
Michal Voldřich
Jan Šuráň
Setkala jsem se s nimi na právě festivalu, prestižní události, jež má za cíl přiblížit široké veřejnosti to, co všechno nabízí malé pivovary z naší vlasti a jak obstojí v porovnání s těmi v blízkém zahraničí. Letošní ročník se pyšní účastí 51 českých a moravských pivovarů, a také hosty z Maďarska.
Festival je nejen oslavou piva, ale také příležitostí k setkání s těmi, kteří stojí za jeho produkcí, a ke sdílení jejich vášně a odborných znalostí. V rozhovoru nám pánové prozradily své pohledy na vývoj a budoucnost minipivovarů i poodhalili výzvy, kterým čelí tento průmysl.
Proč jste začali tuto akci jako Českomoravský svazu minipivovarů pořádat a stále v tom pokračujete?
Protože máme všichni rádi pivo. A my jako pivovarští chceme dělat lidem radost. Máme radost, když mají ostatní radost. A po pivu lidi radost mají.
Michale, byla výzva převzít prezidentskou štafetu po Honzovi?
Honza: Byla to dřina přemluvit ho, aby to vzal.
Michal: Výzva to nebyla, byla to dřina. Spolupracujeme spolu celou dobu a na každého jednou přijde řada. A když na něj přijde řada, není kam uhnout.
Honzo, není vám líto, že už nejste prezident?
Honza: Mě to těší. Není mi to líto, mým cílem bylo založit svaz, nějakým způsobem ho etablovat na trhu a pak ho předat někomu schopnějšímu. A to se povedlo. Má to dobře srovnaný, umí jednat s vedením velkého pivovarského svazu a umí jednat s politiky, protože to je teď zapotřebí, dostáváme se do situace, kdy to v našem oboru není jednoduché. Michal je narozdíl ode mě dostatečně důrazný, aby to zvládl.
Michal: Já bych to doplnil, já to neumím, já se to snažím naučit.
Evidentně se vám to daří a daří se vám i s festivalem. Jak jste to udělali, že máte takhle plno?
Michal: To je zásluha našeho emeritního. Snažíme se festival podporovat různými cestami a udělat tomu skvělou image. Letos jsme poprvé využili služeb reklamní agentury, která nám pomohla s propagací.
Je tu i hodně cizinců, jak jste to dokázali?
Michal: Tohle nás hodně těší. Nám se podařilo dostat do nějakých zahraničních pivovarských časopisů. A barterm třeba propagujeme veletrh BrauBeviale v Norimberku a oni na oplátku nás. A samozřejmě tenhle festival má zvuk, jsou tu lidi popátý i podesátý.
Honza: A nám se hlavně letos po letech podařilo navázat spolupráci s Czech Tourismem a dostali jsme se i do jejich zahraničních nabídek a tím pádem těch cizinců bude přibývat a je to dobře, protože aspoň poznají pestrost a šíři českého pivovarnictví.
Co plánujete do budoucna? Narazila jsem tady na maďarský pivovar Fehér Nyúl, plánujete třeba představit do budoucna i víc zahraničních pivovarů?
Michal: Tenhle model se osvědčil a budeme v něm pokračovat. Otázka je, které pivovary budeme zvát, jestli to budou jen naši sousedé nebo jestli třeba přizveme italské nebo belgické pivovary. Ale je to hlavně propagace našich pivovarů a tohle je jen zpestření.
Jaké pivo vám tu letos nejvíc chutnalo nebo vás zaujalo?
Honza: No to našeee. (směje se) Vynikajících piv je tady celá řada, třeba vynikající ležák od Kocoura a Michal tu má skvělé nealko.
Michal: My jsme sem letos vzali nový typ - nealko kyseláč. Chci taky ukázat, že oproti pivařům nebo kořalkářům máme i nealko variace. My jsme ti, u kterých se může pít nápoj na žízeň. My se umíme samo-regulovat a přitom jsme zatížení daní, zatímco vinaři ne? To je nehorázná a skandální situace, která tady nastala.
Honza: Jsi se tady rozvášnil!
Já jsem chtěla skončit trošku pozitivně. Co je na tom letošním festivalu nejlepší?
Michal: Letos je tu skvělá atmosféra. Když se podíváte na ty lidi, tak jsou tu všichni šťastní a to byl náš cíl.
